Do Berlína jsme vyrazili v šest ráno vlakem Regio Jet v kupé pro děti. Cesta nám hravě ubíhala. V Praze jsme stihli jen polévku s kamarádkou Nastěnkou a už nás vezl další vlak do Berlína. Na nádraží nás uvítala naše milá Alena, která nám od té chvíle dělala berlínskou průvodkyni. Dostali jsme týdenní lístky na U-bahn a vyšli do ulic, nebo spíš zamířili k našemu dočasnému domovu. První zastavení byla vegetarianská jídelna s rostlinami volně se pnoucími po stěnách. Od doby, kdy taky trochu zahradničím mě tyto detaily nenechávají chladnou a Berlín je plný „detailů“ v tomto duchu.




Zeleň ve městě tam nejsou muškáty v truhlíku, ale balkóny a střechy porostlé mechem, travinami i skalničkami a běžně i většími stromy. Stejně tak parky se nespecializují jen na úhledné trávníčky, ale na mnohost všeho možného, proč né park jako neposečená louka? Přírodu prezentují přírodně, trochu ledabyle, neupraveně, zarostle. K městu, kde se i přes všechna nebezpečí jezdí ve velké míře na kole, to sedí. Berlín samozřejmě není žádná zahrádka, ale my jsme tam jeli prezentovat knihu KABINETbotanika a proto jsme byli i v tomto velkoměstě naladěni přírodně. Parky jsme procházeli důsledně taky proto, že často úkrývaly hřiště pro děti. Hřiště, to je další věc, která se berlíňanům opravdu povedla ve stovce variant a druhů.



Hned další den po příjezdu se začalo s instalací výstavy pro České centrum. České centrum je obrovská budova postavená ve stylu Brutalismu. Architektura je to zvláštní a když člověk vejde dovnitř ten pocit se jen umocní…okamžitě se mi vybavil seriál Návštěvníci, možná i personál trochu připomínal hlavní hrdiny.




My jsme byli přizváni k pomoci s instalací výstavy týkající se autorských knih a gafik. S Alenou, kurátorkou a Láďou, všestranným technickým pomocníkem, jsme vybalili hromádku knih, grafik, ilustrací a začalo se. Některé vystavované autory jsme už znali, jako např. volné sdružení Napoli (Alžběta Zemanová, Alžběta Skálová, Martina Kupsová) a Re:Surgo! (které jsme znali jen přes internet a v Berlíně jsme jejich prodejnu a sítotiskovou dílnu konečně navštívili i naživo).


Jiné jsme díky výstavě objevili – Marianu Dvořákovou a galerii City Surfer Office,



dále pak tiskaře z Kudlapress (Lukáš Parolek, Juliána Chomová) a Tomáše Roubala, berlínské sítotiskaře HexMex anebo některé studenty berlínské akademie pod vedením Henninga Wagenbretha.
A v této části se nám už začíná Berlín pomalu proplétat s Táborem, který jsme navštívili hned týden po Berlíně. Do Tábora jsme byli pozváni nečekaně na TaBook – festival malých nekladatelů. Byli jsme součástí volné, prodejní výstavy v místní Trafačce a stůl jsme měli zrovna mezi berlínskými studenty ilustrace a punkovými Kudlapress. A tak se nám vizuální dojmy z Berlínské výstavy propojily s osobními známostmi s autory a místo prodávání a nakupování záčalo docházet spíše k hojným výměnám.




Tábor jsme prochodili křížem krážem. Z velkoryse pojatého festivalu jsme ale stihli jen zlomek. Zaměřili jsme se na doprovodný program – výstavy. Jako první jsme navštívili vernisáž ilustrátora a grafika Henninga Wagenbretha (Martinova oblíbence), který místo zahajovacích řečí představil svou novou knihu – pravou, pirátskou pohádku doprovázenou hrou na balalajku.

Dále jsme viděli oceněné autorské knihy z domova i ze světa pod záštitou nakladatelství EDITION LIDU a výstavu českých autorských knih instalovaných hezky komorně ve věži.



A somozřejmě jsme nezapomněli ani na knihkupectví Baobab!
Tak z takových výletů si člověk neodváží jen dojmy a zážitky, ale batohy plné knih, grafik a hromady dalších potřebných věcí.

zařazeno pod: novinky | vložil admin dne 8 října, 2013