Nemám tě mít rád, mám tě prodat
Uutěrky v roli občasných tipařů výstav pro galerii v kavárně Noiva se také připojují k srdečnému pozvání. Autorka se nemůže osobně zúčastnit, proto přidáváme její komentář k vystaveným ilustracím, které jsou součástí knihy Nemám tě mít rád, mám tě prodat
Když jsem byla nedávno redakcí Grapheionu oslovena, abych napsala něco o své autorské knize, za kterou jsem s velkou radostí obdržela cenu v kategorii autorských knih na Grafice roku, potěšilo mě, že se o ni mohu na blogu zmínit. Pokusím se vám ji tedy svým netrénovaným psaním trochu přiblížit…
Ve své knize, která vznikla jako diplomová práce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Ilustrace a grafika, jsem se snažila zachytit svět modelingu a jeho prostředí, které jsem osobně poznala. V šestnácti letech jsem se začala živit jako modelka a jezdit po světe za prací. Získala jsem zkušenosti, se kterými jsem se chtěla, po mnoha letech této práce, také vizuálně vypořádat. Název knihy: “Nemám tě mít rád, mám tě prodat” jsem čerpala ze své pracovní cesty do Milána, kam jsem po “objevení” odjela jako mnoho jiných.
V knize jsem chtěla divákovi poodhalit svět módního průmyslu, jehož znakem je neopravdovost a maska, a také mu přiblížit paralelní život modelky, který není vždy takový, jaký se zdá. Myšlenkou mojí práce bylo poukázat na syrovost módního světa, jehož smyslem je obchod s tělem, primárně ženským, na základě jeho krásy. A protože je tento svět řízen hlavně muži, představila jsem je v rolích, ve kterých jsem je na cestách poznávala. Ilustrace jsem většinou doplnila krátkým popiskem jako například: Casting na spodní prádlo, Pózování u bazénu, Rvačka píárů, Přehlídka pro klientky plastické chirurgie, Jednohubky a další. Jednohubky jsou například obrazem vystihujícím manekýnky, které se hladově vrhají na jednohubky servírované na večírku po skončení módní show. Samy jsou ale “jednohubkami” mužům, kteří jsou na akci pozváni. Grafika Přehlídka pro klientky plastické chirurgie zase přibližuje ženy, které létají do Čech za levnějšími plastickými operacemi.
Mým cílem bylo vytvořit knihu, která není depresivní, ačkoliv svým obsahem může zneklidňovat. I přes to, že jsem zpracovávala téma, ve kterém jsem viděla smutný obraz společnosti a vztahů mezi muži a ženami, chtěla jsem knihu pojmout spíš úsměvně. Zároveň jsem ale nechtěla jednotlivé postavy zesměšňovat. Chtěla jsem vytvořit něco, co divákovi navenek provokativní formou odhaluje vážné téma.
Při tvorbě knihy mě velmi bavilo experimentovat s různými výtvarnými prostředky a nástroji a prozkoumat možnosti autorského ofsetu. Usilovala jsem také o to, aby – ačkoliv je kniha vytvořena klasickými tiskovými technikami (tisk z plochy a výšky) – působila lehce a současně. Dvaadvacet celostránkových ilustrací jsem ručně svázala japonskou vazbou a vložila je do měkkých potištěných desek.
Sylvie Currin Kořánková
www.sylviekorankova.com
