Uutěrky na prázdninách – čundr I.
V pátek ráno za námi do Návsí přijeli babička a děda z Henčlova. Byli jsme domluvení, že půjdeme na čundr s koněm. Druhá babička s druhým dědou tedy připravili koně, nabalili spacáky a nějaké jídlo a vyrazili jsme. Na koni se vezl děda a Metoděj, ostatní šli pěšky. Stanovili jsme si přibližný směr cesty, cíl zůstával nejasný. Obědvali jsme na chatě Grůň (Džou). Dali jsme si polévku, topinky a tatranky. Na koni občas jela i babička z Návsí, Metoděj začal usínat, ale v sedle se mu nespalo dobře. Zavázali jsme ho do šátku, nachvíli si zdřímnul alespoň takto. Šli jsme směr Stožek. Počasí bylo ucházející. Okolní kopce známe dobře a tak ani přesně nevím jak se stalo, že namísto mírného stoupání jsme začali pozvolna klesat do údolí. Mířili jsme do malé vesničky Hluchová a nikomu to nevadilo.
Kolem šesté hodiny jsme dorazili na louku obklopenou lesem. Byly tam dvě menší dřevěné salaše. U jedné se pásly v ohradě krávy a ovce, druhá byla opuštěná. Vypadalo to, že jsme u cíle. Salaš byla zamčená, ale když jsme viděli její velkorysou střechu, bylo jasné, že přespíme zrovna tady. Koně jsme přivázali ke kůlu. Nelíbilo se mu to, nějakým nedopatřením si roztrhl ohlávku a utelkl volně na louku. Dědové spolu s Martinem začali pro něho stloukat ohradu z fošen a klacků, které ležely u salaše. My jsme se šli podívat po nějakém dřevu na oheň a přinesli jsme taky vodu z potoka. Nebyli jsme si moc jistí jestli je pitná, ale asi byla. Pak jsme seděli na louce a něco se povídalo. Jedly se koláče, chystaly se párky k večeři a nebe se zatahovalo tmavými mraky. Vykládalo se něco o tom, že mraky z Polska déšť nepřinesou…pro jistotu jsme ke střeše salaše přivázali igelit a ujasnili si, kde kdo bude spát.
Mraky z Polska déšť přinesly. Seděli jsme na lavičkách pod střechou a dívali se jak prší. Kůň si stoupnul pod strom. Párky budme jíst asi studené, napadlo nás. Nakonec jsme je ale přeci jen opekli, když bouřka ustala. Po jídle nás déšť zase zahnal pod střechu. V noci se kůň v ohradě pásl a když déšť zeslíl stoupl si znovu pod strom. Viděla jsem, jak ve tmě pokyvuje hlavou. Pršelo až do rána. Brzy ráno nás vzbudily výstřely. Asi náš soused z vedlejší salaše … ještě jsme nevstávali, bylo krásné ráno. Za nedlouho si přišel soused povídat s našim koňem a přinesl mu suchý rohlík. Děda vstal a taky si šel povídat. Dověděl se, že jsou v okolí lišky a že po nich soused ráno střílel z brokovnice, dále pak proč není louka na které táboříme posečená a komu patří, pak taky jak se pozná dobrý kůň od toho, co je „kurva šviňa“ a jak nejlíp uvázat ročního býčka na pastvu. Rozdělali jsme ještě jednou oheň a uvařili kávu. Pak jsme se nabalili, rozloučili a vyšli pomalu přes kopec zpátky domů.
