…Nyní přijde seznámení s velmi náročným projektem, který se pokusil využít starý klášter v Jablunkově jako prostor výstavní. Zmiňuji se o náročnosti proto, že kupodivu k žádné s předešlých akcí nebylo potřeba nějaké významnější přípravy, neboť průběh a organizace se děly jaksi samovolně, kdy z mé strany vyšel pouze počáteční impuls v podobě nápadu a vše ostatní se řídilo samo. Ne už tak při této akci. Zde nás potkaly snad všechny nepříznivé okolnosti, které nás potkat mohly. Dokonce v den vernisáže napadl sníh (což každý, kdo ví o čem byla letošní zima, musí pokládat za malý zázrak) a ztížil jak dojezd ke klášteru tak nároky na oblečení, protože v klášteře se samozřejmě netopilo. Na druhou stranu zase právě sníh způsobil, že celá akce vyznívala jaksi slavnostně a svátečně a tudíž po všech nesnázích jako krásná odměna. Opravdu jsme nabyli pocitu, že se děje něco významného. Celou atmosféru umocňovala i nečekaná návštěvnost. Řekla bych dobrých 30 až 40 lidí. Že je to opravdu hodně mi došlo, když jsem následující týden, každé odpoledne naši výstavu hlídala, aby ji měli možnost navštívit i lidé, kteří se vernisáže neúčastnili. Během týdne nepřišlo více než deset lidí, z toho polovina zavítala, jak se pak ukázalo, spíše omylem (návštěva dětí ze ZŠ) a někteří si přišli jenom popovídat (bezdomovci bydlící přímo v klášteře za zdí).

…Abych se ale vrátila na počátek. Klášterní kaple je součástí rozsáhlé, členité budovy stojící hned naproti autobusového stanoviště, tedy téměř v centru Jablunkova. Tato budova je rozdělena na byty a podivné polorozbořené ( částečně zabydlené) prostory, malé nádvoří a velkou klášterní kapli. Tam se právě v minulosti už výstavy pořádaly (foto klub Jablunkov). Už se ale nekonají. Jakmile se totiž jen mírně zvedne hladina Olše nebo vydatněji zaprší, je celá podlaha pod vodou a také v důsledku velké zimy, protože elektrická ohřívadla byla zaplavena. Z těchto důvodu je klášter veden jako odstavený objekt a už více než pět let se tam neděje nic. Snad jen, že kvůli bezdomovcům a černému odběru tam ke všemu odstřihli elektřinu. Město prý má vypracovaný velkolepý plán, jak budovu v budoucnu využít, ale jelikož ani nepočítá s tím, že by sehnalo tolik peněz nechává klášter (který je v současnosti ještě v docela dobrém stavu) každoročně proplachovat vodou z říčky Olše, protékající v těsné blízkosti kaple. Ale zase na druhou stranu, město nám ochotně klášter za účelem výstavy zapůjčilo. Dále nám poskytlo vynikající pracovní posily, se kterými jsme drhli bahno z podlahy. Pak už jen zbývalo odstranit velmi výraznou, v abstraktních tvarech a jemných valérech zeleně a hnědě probarvenou plíseň, sahající do jedné čtvrtiny celého obvodu klášterní zdi. (Dozajista by se stala po nainstalování obrazů nejvýraznějším dílem výstavy). S tímto nebylo valných problémů, stačilo vybílení vápnem a prostor byl připraven. Vyvěsily se plakátky, navezla díla a umělci a mohli jsme začít instalovat.

…Den před vernisáží nám technické služby Jablunkov (majitelé objektu) sdělili, že i přes veškerou jejich snahu se elektřinu zapojit nepodařilo, jelikož zdi klášterní jsou navlhlé a v důsledku toho elektrické dráty v nich vedoucí rudě jiskří a probíjí (později se zjistilo, že žádná snaha v tomto ohledu vyvíjena nebyla, neboť elektřina je z objektu úplně odstřižena-viz výše) a zdali bychom nechtěli chystanou akci s dovolením zrušit. Zajisté jsme nechtěli. Byla nám tedy nabídnuta alternativa v podobě benzínového agregátu na výrobu elektřiny. Proběhlo pár pokusů, kdy jsme zjišťovali výkonnost a chod tohoto zvláštního přístroje. Bohužel při uvedení do provozu, zařízení vydávalo zvuk srovnatelný snad jedině se startem vrtulníku, tudíž jsme jeho použití k zapojení notebooku s projektorem a následného promítání našich subtilních animací vyloučili (no i když jsme se při představě, že naši první výstavku v Jablunkově zahajujeme slavnostním dolitím benzínu a spuštěním ohromného rachotu, zprvu docela bavili). Nakonec byla elektřina do kláštera zavedena způsobem, se kterým vás nemohu blíže seznamovat. Nuže odpusťte. Vystavovalo tehdy asi 10 lidí a jelikož je nespojovalo žádné téma ani záměr nazvali jsme ji Houbeles.

zařazeno pod: projekty | vložil admin dne 13 října, 2011