UU dílna na kopci


Od založení naší dílny uběhlo už více jak šest let a za tu dobu jsme Uutěrky čtyřikrát stěhovali. Nyní fungujeme už dva roky na jednom místě. Sklepní ateliér na Stanici v Žilině slouží nejen nám, ale i potřebám Stanice, anebo také studentům nedaleké střední umělecké školy.
Uutěrkám se díky Stanici otevřela spolupráce i s Galerií +- 0,0 či nezávislým Žilinským labelem Analog Freaks Records. Stanica je pro nás zásadním spolupracovníkem a byla nám jako přítel nablízku od počátku.
Už když jsme se na Stanici stěhovali, jsme ale věděli, že tohle nebude naše konečná a že dílnu budem chtít časem rozšířit. Nomádský osud dílny stíhal několik let i nás jako rodinu. A my zatoužili po zázemí a stabilním bodě pro naši další práci.

Tak vznikl nápad nové zázemí si vybudovat na domácí půdě. Okolnosti nás k tomu vlastně postupně dovedly. Obytný ateliér bychom rádi postavili na kopci v obci Návsí. Je to příhraniční vesnice, někde mezi Třincem a Žilinou. Zmiňuji zrovna tato dvě města, protože v nich nacházime lidi podobně naladěné jako jsme my sami. Přátele, kteří podporují živou kulturu svého místa. Jsou to výrazné záchytné a ispirativní body v našem regionu / Stanica Žilina – Záriečie, Knihovna a Galerie města Třince / a pro nás jsou jejich aktivity důležité. My se pokusíme udělat vše pro to, aby nová dílna do budoucna vytvořila drobný můstek mezi těmito městy a stála případným kolemjdoucím za návštěvu.

Rozhodli jsme se pro ekologickou dřevostavbu s izolací ze slaměných balíků. Je to pro nás přirozená volba vycházející z našeho přístupu k životu. Postupy v dílně jedou na vlně klasického pomalého řemesla – ruční tisk, knihvazba, kresba.



Se stavbou slamáku nám pomáhají architekti a projektanti ze sdružení Slamák. Hlavně Radek Hála, který stojí za studií a Dan Grmela, který nás prakticky posouvá ke zhmotňování naší představy. Jejich práce si moc vážíme a děkujeme za to, že jsme měli možnost se takto propojit. Čekají nás pravděpodobně budovatelské, náročné roky, ale díky podpoře, kterou ze všech stran vnímáme, věříme, že se prostavíme ke zdárnému výsledku. Martin se těší, že bude mít svaly, protože z tahání těrky moc nerostou.

Nová dína je koncipovaná tak, že celé spodní patro tvoří dva propojené ateliéry a technická místnost. Horní patro je pak obytný rodinný prostor. Ve spodní části pozemku bude ještě podlouhlá dřevěná budova, která má sloužit jak sklad nářadí (součástí pozemku je i velká zahrada). Rozhodli jsme se ale, že část této budovy zvelebíme a využijeme jako zázemí k přespání pro účastníky letních, grafických kurzů. Dílna tak bude část roku otevřena pro výtvarníky z blízka i z dálky.
Stavba bude probíhat z velké části svépomocí. První přípravné práce se pomalu rozbíhají a my už na toto léto budeme vyhlašovat první stavitelský workshop. Hlavní náplní bude práce se slámou a hlínou a besedy o přírodním stavění k tomu. A konec konců i o grafice si můžeme popovídat.
Provoz v naší dílně se ale během stavby nezastavuje. Momentálně obnovujeme web, takže se omlouváme za možné výpadky a drobné neladnosti. Brzy budeme informovat i o dalších novinkách.


















































Stavba slaměného domu – svépomocí

Stavba technicky a v číslech:

Typ stavby: dřevostavba izolovaná slaměnými balíky s vnitřními hliněnými omítkami

Doba trvání stavby: 3 a půl roku do nastěhování (předpokládané dokončení všech pokojů a venkovních projektů – koupací jezírko, permakulturní sad, sklep – 6 let)

Celkové náklady – 3 mil. (předpokládáme finální částka 4 mil. po dokončení)

Velikost domu: 170m2

Použité dřevo:
Smrk a borovice – hlavní nosná konstrukce, okna, parapety, podlaha v patře
Modřín-venkovní obklady
Dub-schodiště, interiérové dvaře, koupelnová deska pod umyvadlo

Nátěry:přírodní, pigmentované oleje a vosky

Omítky: vnitřní hliněné, japonská leštěná Otsu, Marocký štuk ve sprchovacím koutu, venkovní omítka vápenná

Typ vytápění: těžká akumulační kamna na dřevo. Kamna jsou umístěna ve středu domu s topeništěm v přízemí a vývodem do patra. Díky propojeným místnostem a dispozici domu se tak vyhřejou všechny místnosti (do ložnice a koupelny je navrženo el. Topení, ale to jsme nepořizovali, nebylo potřeba). Když se stavba prohřeje velmi dobře teplo udržuje. Velká okna z jiho- západní strany zachytávájí teplo při slunečném počasí během zimy.

Spodní patro tvoří dva propojené ateliéry, prádelna a vstupní hala s uzavřenou šatnou. Dispozice spodního patra jsme během stavby dost pozměnili. V horním patře je dětský pokoj, ložnice, kuchyň s venkovní terasou a koupelna. Máme tři děti a tak jsme se rozhodli ve spodním ateliéru udělat příčku. Vzniká tak pokoj pro Metoděje.

Stavba ideově a lidsky:

Po různých životních peripetiích (školy, stáže, cestování, pracovní pobyty) jsme se rozhodli usadit. K tomu rozhodnutí přispělo hlavně to, že se nám začaly rodit děti a už bylo neúnosné je stále někam popotahovat a také náš obor (výtvarníci, grafici) vyžadoval stabilnější zázemí. Rozhodli jsme se tedy, že se vrátíme do rodné vesnice a zkusíme si zazemí rodinné i pracovní vybudovat na zelené louce. ½ hektarový pozemek leží na jihzápadním svahu v krásném prostředí Beskyd. Díky našemu veskrze přírodnímu ladění jsme se nadchli pro dřevostavbu izolovanou slaměnými balíky tzv. Slamák. Uvažovali jsme o bydlení, které je maximálně jednoduché, základní. S minimem elektroniky, technických vymožeností, plastů. Architektonickou studii a projekt nám zpracovali profíci, mám dojem ti nejlepší v tomto oboru v ČR. Společně s projektem jsme dostali taky spoustu dobrých rad a přání šťestí do startu.
Trochu jsme tušili, že to bude asi náročné, ale dopředu jsme si to jen těžko dokázali představit. Teď mě napadá, že vlastně ani při zpětném pohledu nemám pocit nějaké významnější námahy, ale to jen proto, že intenzitu zátěže si člověk uvědomí jen, když ji právě žije. Při zpětných vzpomínkách vím, že těch intenzivních chvilek bylo opravdu hodně, ale nikdy nedošlo k situaci, která by nás vyloženě zlomila (neskutečně moc času zabralo např. Natahování hliněných omítek a docpávání mezer slámou – téměř rok meditativní práce). Mám dojem že bydlíme díky tomu, že jsme vytrvalí, dokážeme se spokojit se s málem ale hlavně – Martin je nesmírně pracovitý – tím myslím, že dokáže pracovat jak hliněný golem, kterému vložili do čela šém.
Žili jsme skoro 5 let pod jednou střechou s rodiči, kteří nám nabídli zázemí během stavby. To nám myslím dodalo stavební houževnatosti, odolnosti a vzájemného mezigeneračního pochopení (ikdyž to bylo místy těžší než smotné stavění). Taky jsme během stavebního procesu zjistili jaké jsou naše mužsko-ženské role. To samo o sobě dost pomohlo fungovat spolu jako opravdové stavební duo. Činnosti se rozdělily na vyhledávací, zkoumací – komunikačně, organizační a praktické, pracovní. Prvního jsem se ujala já, druhého Martin. Tedy jsem, vtipně, na sebe vzala funkci stavbyvedoucího, kterého jsme neměli. Martin je takový…ostýchavý a stydlivý. Já sice taky, ale někdo to dělat musí – občas je potřeba, některou odvedenou práci reklamovat, navrhnout snížení ceny, zeptat se proč je tohle tak blbě uříznuté atp. A taky bylo neustále potřeba hledat rady, protože přírodní stavby nemají u nás valnou tradici. Museli jsme se proto propojit, se všemi přírodňáky z blízka i z dálky a konzultovat pracovní postupy. Profesionály jsme si pozývali na všechny odborné práce jako – základová deska, dřevěný skelet, okna, střecha, větší část hliněných omítek a venkovní vápenná om., rozvody elektřiny a vody, stavba akumulačních kamen, pokládka podlahy, vnitřní dveře. Velkou část přípravných prací a pak taky práce v interiéru šly pak krok za krokem a ty si Martin zvládal sám, anebo za pomocí kamarádů, kterých se u nás vystřídalo opravdu hodně. Tyhle „kamarádké brigády“ tvořily takovou korunu všem stavebním pracem, šlo často o veselé akce až oslavného-slavnostního charkteru a stávaly se pro nás vítaným, relaxačním prvkem.
Nastěhovali jsme se po třech letech, ale né do „hotového“. Nevadí, pomalý postup nám vyhovuje. Až když projdu místostí 100x zjistím co to chce. Takže ladíme za pochodu. Pro ineriéry jsme neměli dopředu provedené vizualizace. Navrhujem si je postupně podle toho,co se nám líbí a kolik máme zrovna našetřeno. Stavbou už nežijem tak intenzivně jako ze startu, ale chápeme ji jako součást nás samých, jako hnízdo, které neustále lepíme, dokončujeme, upravujeme, dotahujeme. Mám dojem, že hotovo nebude nikdy. Jakoby to byl živý organizmus. Jakmile přestaneme společně dýchat začne se sama pomalu rozkládat.

Oproti klasické stavbě má slamák své:
zápory – všechny práce i materiály vychází ve výsledku dráž než v tzv.klasické stavbě. Firmy často ani nechtějí na těchto „nestandartních“stavbách spolupracovat – např. Všechny stěny jsou křivé – problém podlháři, obklad v kouelně, nábytek. Speciální omítky zvlácnou nanést jen opravdu zruční omítači znalí technogie – marocký štuk, hliněné omítky, japonské Otsu

A klady – pocitové. Od počátku jsem měla pocit, jako bych přišla do chrámu, něco svátečního vás obkopí. Příjemný pocit tepla, během zimy i léta-nepřehřívání/nepromrzání. Snadná udržovatelnost. Nerovné hliněné omítky působí měkce a příjemně. Hdoně stavebních prací jsme zvládli, po zaučení, úplně sami. Nízkoenergetický standard díky kvalitní izolaci hlína+ sláma+ steico+dřevěné obložení. Mám dojem, že je náš dům ušitý přímo nám a našim potřebám na míru.
Velký význam má i dobře zvolený pozemek umístěný na jihozápadním svahu, daleké výhledy, rozlehlá zahrada, kterou postupně osazujeme známými i méně známými stromy a keři.