Do dílny nás přijel vyfotit Vojta Vladár – děkujem! Foto z dílny tady

Od září jsme byli dobře připravení začít tak, jak jsme zvyklí – domluvila se pásma workshopů pro školy a další zájemce, chystalo se několik výstav. Chtěli jsme se podívat na naše oblíbené knižní festivaly a zároveň jsme byli dost propojeni s novým třineckým festivalem ČteFest, který byl přesunut z březnového termínu na podzimní, říjnový. Do poloviny října jsme ale z našich plánů stihli jen málo. Proběhla jen dětská sítotisková dílna Covidák s mentolem v puse a v záři jsem nainstovala (díky Evě Horské z Upueapop) výstavu v Hradecké galerii Walk thru s názvem – Tak nakonec se udělalo hezky –
Jenže hezky se nakonec neudělalo a Přerovskou výstavu Ležatá nula jsme nainstalovali už bez vernisáže. A pak nastalo ticho a klid, nad kterým se vznášela korona. Podzim jsme se pokoušeli finančně vybalancovat, jak se dalo. S odlivem veřejných akcí nastal odliv i grafických zakázek. Přišlo ale záchranné lano a my ani netušili jak bude nakonec pevné a trvalé. Začala naše spolupráce s Didawood.
Za tímto názvem stojí Monika Lacková a její idea zpracovávat odpadní dřevěný materiál firmy Kovocite, anebo firem pracujících s textilem či papírem. Nevyužité zbytky Monika používá pro výrobu hraček a didaktických pomůcek pro slabozraké a autistické děti. Její nápad velkoryse zastřešila právě firma Kovocité. A tak už teď se rozbíhá výroba různých domin, kontrastních kostek či edukativních boxů (více na Didawood.cz). My jsme tím získali výrazného kamarádského zaměstnavatele. Martin pro Didawood připravuje veškerou grafiku tiskovin a navrhuje vtipné figurky pro laser. Tvoří také animace. Já píšu textové příběhy k dominům a kreslím realistické kresby rostlin a zvířat, které se následně vypalují laserem do dřevěných destiček. S Didawood usínáme, s dida se probouzíme.



Martin ale i nadále tiskne pro naše spřátelené, blízké i vzdálené – právě se tiskla grafika Juraje Gábora na základě jeho realizace Sphera v Žilinské Synagóze. A taky obalujem náš milý bezobalový Opobchod novými motivy tašek, vizitek a pohlednic.
Pro mě je toto období tiché, soustředěné, občas si připadám jako mnich ve skriptoriu, který každý den sedí několik hodin u přepisování bible a odpoledne tráví pletím v konvalinkách. I já usedám ke své rutině kreslení a psaní a odpoledne zahradničím. Toto ladění podporuje i nová verze čtenářského metru, kterou připravuji pro Třineckou knihovnu. Knihovníci mě zásobili více než 80 tituly nových knih a já si zvolila grafické zpracování, založené na zachování typografie. Nyní je potřeba všechny názvy ručně překreslit.
Zaměstnání, které mě ale baví snad úplně nejvíc, je naše rozlehlá zahrada. Pokračujeme v sázení na základě permakulturních principů ( s biblí Ekozahrady Jaroslava Svobody v podpaží). Na podzim jsem jaksi nedopatřením zasadila jabloně hodně blízko u sebe a tak jsem je na jaře všecky postupně zase vykopávala a přesazovala. Ovocné stromky nakupujem od pana Peška z Bílých Karpat. Tento rok jsme ale začali sázet hlavně keře na živé ploty. Jsem nadšená ze všech těch různých druhů dřínů, hlohů, trnek, hlošin, nešlechtěných růžových keřů! O důležitosti a kráse původních českých keřů hezky píšou například na stránkách puvodnikere.cz, kde je ke stažení i drobná příručka. Výborná komunikace i porady jsou pak se zahradnictvím v Droždíně a Martinem Pražákem. Z Droždína bereme většinu keřů i méně známých druhů stromků. Spousty rostlinek dostáváme darem od sousedů či našich babiček a tak se mi tu nečekaně rozrůstají i pivoňky, kosatce, ibišky, hortenzie, nějaký ten šeřík, sněženky. Malé habry a barvínek si po troškám nosím z okolních habro bukových lesů. Některé plochy kolem domu jsme osévali semínky z pěstírny Planta naturalis. Pokud klíčící semínka ptacvo nesezobe, je možné, že nám kolem domu porostou louky jaké svět neviděl… Včera jsem si po delší době opět otevřela H.Hesseho a jeho Radosti zahradníka. Díky této knížce zasadím letos i slunečnice – hlavní to potravu ptáků a malířů.
Ale to už bude opravdu ta poslední zahradnická tečka. Jaro totiž i přes občasné sněžení, nabírá na obrátkách a mě dochází, že co jsem nestihla zasadit nebo přesadit už musím přenechat podzimu. Teď budu na zahradě jenom sledovat pučení a učit se kosit. Jo! I na to se těším.
9.4.2021 – fjk

zařazeno pod: novinky | vložil admin dne 8 dubna, 2021