Být krajinářem!
Tak jsme se vrátili z Velkofatranského výletu určeného zejména pro krajináře a výtvarníky. A? Bylo to náročné…dokonce náročné tak, že na žádné “umění” už nezbyly síly (a skoro ani lidi).
Túru jsme zahájili v Belé-Dulici směr Lysec a bylo nás šest a pes. Na hoře jsme se pak měli setkat postupně s dalšími krajináři přicházejícími z opačné strany. Hned ze startu nás chytlo krupobití, pravá vysokohorská bouřka. Pak už bylo krásně a my začali stoupat. Došlo k prvnímu použití výtvarných pomůcek – na list papíru Jitka nakreslila bahnem šipku, aby Kuba správně odbočil. Už tehdy se naše skupina začala pomalu rozpadat na menší celky. Na Lysec jsme dorazili čtyři. Jitka, Kuba a psík poslali sms, že zůstávají v úkrytu (?) – vidí velký hrozivý mrak – ať pokračujem klidně dál.
Na Lysci jsme mimo jiné zjistili, že máme před sebou pět hodin cesty k cíli Borišov a tak jsme vyrazili raději hned. Taky jsme nevěděli, že Velkofatranská magistrála není žádná lehce se vlnící hřebenovka, ale prudké stoupání střídané prudkým klesáním…myslela jsem na Jitku, že je možná fajn, že nevychází ze svého úkrytu, že nejdou s námi, že možná ať tam i přespí a pokračují zítra… Jiřík mě povzbuzoval a Martin mi nesl foťák, vládla optimistická nálada se skřípáním zubů (mých) v pozadí.
Na Malém Lysci jsme si dali slivovici. V 19.30 jsme dorazili k Borišovu. Počasí bylo nevyzpytatelné jako na horách, ale ten den velmi vstřícné k nám – už jsme více nezmokli. U salaše “Sestřičky“ jsme se delší dobu snažili zapálit mokré větvě plynovým vařičem. Pak ale Martin přinesl větve suché-smrkové a tak jsme se ohřáli, pojedli a šli spát.
Druhý den už musel Jiří domů a tak jsme ho šli kousek doprovodit.
Dorazila mi sms od Jitky: ahoj, my totalne vycerpani dosli ve 2 v noci, spali pod okapem chaty Borisov asi 4hod (zimnice). ted uz u konce se silami schazime do necpal. promin, ale pro me jedine mozne reseni. zdravime vsechny, at to nejak zvladnete. uvidime se po rekonvalescenci.*
Zůstali jsme tři – Já, Martin a Robo. Byla neděle. Kluci se šli projít na Ploskou a já jsem čekala jestli ještě někdo dorazí. Přihnalo se krupobití a prudký déšť. Robo říkal, že by se v takovém nečase mělo sedět v hospodě a pít. Jediná hospoda široko daleko byla Chata pod Borišovom a tak sme se zařídili podle rady.
Další sms od Hanky: Tak sme s Matou a Adom ucinili pokus dolinou, ale zlakli sme sa hrmenia, ktore sa hnalo oproti nam a vratili sa (uz sme na ceste do ZA), tak si to uzite bez nas!
Večer jsme pro rozdělávání ohně použili stránky z našeho skicáku. Martin říkal, že jako umění se může použít i bílá stránka – Mlha na horách. Kluci tahali dřevo a já jsem chvilku kreslila strom. Dorazila sms od poslední skupiny: cestujeme, ale pomalu a trochu jinudy, na Borisov to uz nestihnem, vcera jsme byly na Stanici, zitra jeste planujem Muran a pak uz zase Brno. Tak nekdy priste.
U ohně jsme večeřeli a pak šli spát. Ráno trochu pršelo, ale přestalo. Vyrazili jsme do Vyšnej Revúcej. Byla mlha. Ale krásná mlha. Robo je fajn. V jednu jsme už jeli autobusem do Ružomberka —– Příště krajináři opět na Fatře, ale trochu jinak.
